Se svou rozlohou 9 000 000 km² je Sahara jednoznačně největší pouští světa. Její rozloha zaujímá skoro stejnou plochu jako Čína nebo USA. Rozkládá se od pobřeží Atlantického oceánu až k pobřeží Rudého moře a zasahuje do území celkem 10 států afrického kontinentu.
Chcete-li poznat tuniskou Saharu, jeďte do města Douz, odkud lze podniknout výlet do nekonečných dun saharského písku. S největší pravděpodobností se zde vydáte na projížďku do pouště na hřbetu velblouda a poté strávíte noc v některém ze zdejších hotelů.
V severní části Sahara zasahuje až k úpatí tuniského pohoří Atlas, v Egyptě a Libyi až k pobřeží Středozemního moře. Na jihu pak v oblasti Tuniska přechází poušť do pásma stepí a savan. Jižní hranici tvoří linie vedoucí od západu k východu přes toky řek Senegal a Niger, dále přes Čadské jezero, oblast súdánského Dárfúru a soutok Nilu s Atbarou. Plocha, kterou Sahara zaujímá, má tvar nepravidelného lichoběžníku o délce až 5500 km ve směru západ–východ a šířce až 2 000 km od severu k jihu.
Saharské podnebí má typicky pouštní ráz, je suché s minimálními srážkami – někdy tu neprší i několik let. Rozdíl teplot v denních a nočních hodinách může být až 40 °C. Četné bývají písečné bouře, které přemísťují ohromná množství písku. Jeho spad lze občas zaznamenat i u nás.
Podle výzkumů archeologů bylo ještě před 5000 až 7000 lety území dnešní Sahary velmi úrodnou oblastí, vhodnou pro pěstování plodin a pastevectví. Dnešní vykopávky amerických archeologů uprostřed Sahary dokonce ukázaly, že tato oblast byla kdysi plná vodních ploch, zeleně a života.
Součástí saharské pouště jsou také oázy. K těm nejmagičtějším a nejkrásnějším patří horská oáza v Chebice. Vesnička leží na severozápad od Tózeru poblíž hranic s Alžírskem, na úpatí pohoří Jebel-en-Negeb. Lidé žijící v těchto oázách umí nejen dokonale hospodařit s vodou, ale vytvořili si také specifickou techniku zemědělství v obtížných podmínkách.